Vážení sousedé,
dnes se s vámi podělím o problematiku spojenou s projektem Centra staré Libuše. Podkladem je vítězná studie zpracovaná architekty z U/U Studia. Připomínám, že se jedná o projekt na využití dlouhodobě uzavřeného dvora jako jakéhosi náměstíčka pro komunitní akce. Nyní slouží jako manipulační plocha pro potřeby úklidové čety. V minulém roce jsme zahájili úkony, bez nichž nelze centrum realizovat. Prvním byla směna (výměna) pozemků ve vlastním dvoře s manžely H., druhým, složitějším, zajištění náhradní manipulační plochy. Hlavní město nám dlouhodobě pronajalo vhodný pozemek při Obrataňské ulici. Máme zpracovaný projekt na novou manipulační plochu a čekáme na vydání stavebního povolení. Následně jsme zadali soutěž na zpracování projektu vlastního dvora a při tom narazili na problémy ve studii nezmíněné, a tudíž neřešené.
Jak je patrně již všeobecně známo, objekt čp. 1 (pošta) je nejstarší stavbou na katastru Libuše. Jedná se o původně barokní stavbu, zájezdní hostinec, na niž navazoval dvůr obehnaný zdí vysokou cca 2,5 m. Dnešní stav je výsledkem dlouhodobého vývoje. Vlastní budova byla v minulosti různě přestavována a upravována, vesměs nevhodně, takže podstatně ztratila památkovou hodnotu (nemá žádnou památkovou ochranu). Navazující dvůr je obcí vlastněn neúplně a z někdejší ohradní zdi zbyla různá torza. Uprostřed dvora se nachází fragment jakési zdi, o jejímž původním účelu lze pouze spekulovat. Její stáří je nezjistitelné. A pochopitelně nepodléhá žádné památkové ochraně. To ale neznamená, že nemá žádnou hodnotu. Naši místní historikové, pánové místostarosta Melichar a šéfredaktor Kadlec, při veřejném projednávání studie, které probíhalo v roce 2023, požadovali zachování této zdi, neboť i bez památkové ochrany se jedná o fragment objektu starého cca 150 let (dle bádání kolegy Melichara dokonce minimálně 200 let). Studie Centra staré Libuše požadavek na zachování této zdi splňuje pouze částečně. Při pečlivém zkoumání zjistíme, že ji projektanti zkrátili asi o 2 metry, aniž by na tento fakt upozornili. Jsme v situaci, že chceme-li dodržet studii, musíme inkriminovanou část zdi zbourat. A aby to bylo ještě složitější, lze důvodně předpokládat, že problematické je i zachování zbývající části zdi. Je totiž staticky narušená, což konstatuje statický posudek. Projektanti nijak neřešili, jak staticky narušenou zeď zachránit. Dle architektů to je věcí vybraného zhotovitele, a proto se tím ve studii nijak nezabývali. Mně osobně je známý jediný možný způsob. Zeď zbourat a postavit ji znovu. Jinými slovy postavit repliku. To se stalo před několika lety na části ohradní zdi. Výsledek se ale historikům vůbec nelíbí. Tvrdí, že s původní zdí ta nová nemá nic společného. Kritická slova na toto téma jsem se dočetl v knize Po stopách starých sídel autorů Otomara Dvořáka a Josefa Pepsona Snětivého. Ale na druhou stranu musím konstatovat, že jsem jinou kritiku na toto téma nezaznamenal. Jak z toho? Umím si představit dvě možnosti. Tou první je zeď zrušit a v budoucím povrchu vyznačit její půdorys. Tou druhou je postavit repliku, ale jen v rozsahu studie. A repliku provést jiným způsobem, než se stalo na ohradní zdi. Snad je pochopitelné, že když chceme dvůr zpřístupnit občanům, nemůžeme tam nechat volně přístupnou staticky narušenou zeď. Pokud někdo zná lepší řešení, tak sem s ním. Děkuji.
Ne nadarmo se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré. Ve snaze nalézt nějaké řešení nás na naše pozvání navštívili pánové z Národního památkového ústavu. Byli tady úplně poprvé a opakovaně. A byli překvapeni. V budově čp. 1 jednoznačně identifikovali stávající komín jako původní barokní. Z jeho detailů odvodili, že původně měl dům nižší střechu. A úplnou záhadou jsou dvě zachovalá sklepení. Pravděpodobně jsou pozůstatkem nějaké podstatně starší budovy. Že by ztracené libušské tvrze?
Krásné jaro vám přeje váš starosta.
Pavel Macháček
